Jak jsem uviděla svého muže...

Jak jsem uviděla svého muže...

...aneb jak každá žena může ve svém muži objevit božství.

Když jsem byla malá holčička a nebo o kousek větší dívka a následně slečna i žena, tak jako snad každá žena jsem chtěla svého prince, krále, muže. Toho, který mně bude chránit, milovat a uvidí ve mně to nejkrásnější. Nejen, že je to přání snad každé ženy, ale také nám to servírují v pohádkách pro děti i ženy. Ať jsou to pohádky o krásných princeznách a kouzlech...o tom, jak je zakleli zlé čarodějnice...A nebo pak pohádky pro velké jako Pretty woman nebo třeba Sex ve městě...a mnoho dalších...Každá toužíme po tom pohádkovém MUŽI! Pak spousta z nás časem najde skrz pohádky i příběhy touhu vyzdravit celý svět. Toužíme být spasitelkami, toužíme všechny osvobodit od zla a příkoří. Většinou tato touha se v nás probudí ruku v ruce s mateřstvím. Toužíme totiž dát našim dětem krásnější svět. A tak hledáme, touláme se světem, ať fyzicky a nebo jen v myšlenkách. Střídáme muže a hledáme pravou lásku. A nebo muže nestřídáme a tvrdíme, že čekáme na Toho muže, že ten pravý musí přijít. Ani jedno ani druhé není špatně. Prostě takto to potřebuje naše duše, aby viděla, a tak to děláme. Abychom spasily svět, tak se staráme o děti jiných, jiné světy, zachraňujeme přírodu... Ani jedno není špatně a špatné...jen dlouho zapomínáme sami na sebe. A tak stejně v tom našem hledání jsme stále nespokojené. Pořád máme pocit, že muži - muži snad vymřeli, a že ten svět je horší a horší. Často podléháme pocitu: " Házím hrách na stěnu!" " Tolik jsem toho vykonala a žádná odměna!" " Nikdo mně nevidí, jak jsem dobrá!" Pokud máme muže, tak neustále se obracíme na to, že se chová spíše jako dítě. Tvrdíme často: " To je takový mamánek!" " Mám doma děti a jedno přerostlé - svého muže!"

Sama jsem prošla tímto obdobím, sama jsem v minulosti tyto věty pronesla mnohokrát. A většinou bylo jedno jestli to byl nějaký Honzíček, Pepíček či František. Vlastně všichni byli stejní. Někteří v mém životě zůstávali déle, jiní kratší dobu, jiní se ani neotočili a zmizeli. Takže jsem si mohla říct: " Ach, Ti jsou slabí! Ooo, ano, já taková silná, už jsem toho tolik zvládla, potřebuji přece silného muže. Protože za každým silným mužem stojí i silná žena!" A zvesela jsem se obhajovala slovy a starými moudry, kterým jsem vlastně nerozuměla. Jeden muž však byl silnější než ostatní, a viděl mou sílu. To bývá většinou ten, kterého jen tak jednoduše, ani těmi nejhoršími činy neodeženete! Pozor, neznamená to, že nemáte pocit, že by Vám on také neubližoval. Jen nějak od něj nemůžete odejít. Jednou to schováte za závazky v podobě dětí, jindy za svou sílu, že přece jej nenecháte spadnout. Vždy jsou slova, kterými si tento vztah obhájíte....A nevidíte....Tedy vidíte, ale vidíte jen nefunkční svět, nefunkční vztah, rodinu a život. Ale ten muž (ve Vašich očích nejspíš chlapec nebo lotr) tam pořád je.

A čeká...Čeká na to, až jej uvidíte. Respektivě sami sebe! Taky určitě má všeho po krk jako Vy! Taky by nejraději vše zabalil, a ztrácí ve všem smysl! Ale zůstává, Vy zůstáváte - protože je mezi Vámi něco mocného, nejmocnějšího na celém světě - LÁSKA! Pokud je mezi Vámi láska, to pouto, kouzlo, které nejde jen tak zpřetrhat, jen nevíte, co dál, čtěte dále...Tady totiž začíná můj příběh, a právě teď může začít i ten Váš...

Řádky, které jsem popsala výše, tak povídají o tom, jak žena vidí vše, ale pokud jste četli pozorně, jen nevidí sebe a diví se, že jí nevidí nikdo jiný. A to jí rozčiluje. A to je první krok, uvědomit si, že nevidí sama sebe. A tak jsem i já začala přemýšlet nad tím, co dělám špatně. Přestala jsem se ptát, co dělají všichni kolem mě špatně, a začala jsem se ptát: "CO JÁ DĚLÁM ŠPATNĚ?!" A začala jsem vidět své chyby, začala jsem vidět, co vlastně bylo špatně. Vždy výsledkem bylo to, že jsem přebírala odpovědnost, soustředila se více na okolí, více na to, jak to dělají jiní a snažila žít v jejich nápodobě, protože jsem si myslela, že oni jsou přece tak šťastní, tak jejich život, je určitě skvělý návod. Ale nebyl. Protože to, co je pro jednoho dobré, pro druhého nemusí být. A to neplatí jen my vůči světu, ale i my vůči vlastním dětem. To, že pro nás něco bylo dobré a naučilo nás to, neznamená to, že přesně to stejné je dobré pro naše děti (ale to je zase jiné povídání 😊 ).

Pak jsem zjistila, že vlastně nevím, kdo jsem a co chci. Právě můj život byl poskládaný z názorů jiných, a tím že jsem se nesoustředila na sebe, ale na svět, tak jsem přehlédla samu sebe a své vlastní potřeby. A tak jsem začala hledat samu sebe...Popis hledání sama sebe Vám tady do podrobna vyprávět nebudu. Je to zase jiný příběh... Ten provází stránky Cesta zpět (protože je to cesta zpět k sami sobě) a mé semináře.

Prvně jsem viděla na sobě spousty chyb, spousty věcí, které se mi nelíbili. Pak jsem začala vidět, že můj muž i mé děti a dokonce zvířátka mi neustále vše zrcadlili. To co mi vadilo na mně a neměla jsem přijaté, tak mně vytáčelo nejvíce u blízkých. A nejen u blízkých, ale i u zbytku rodiny, přátel a lidí. A tak nastala pouť sebepřijetí a odpuštění. Mezitím jsme s mužem zažili opravdu nehezké chvíle, kdy jsem chtěla náš vztah ukončit a i přes děti, tak začít znovu a jinde od začátku. Jednou jsem byla naoře, jindy dole...Ale věřila jsem, že přece mám nárok na život jaký si přeji! Přece někde ta velká láska je! Přece někde je spravedlnost! A tak po spoustě pádů na dno a zvednutí, po spoustě káv a vín s nejbližšími přáteli, čtení článků a knih, seminářů a sezeními s různými kouči, tak jsem začala vidět sebe a své potřeby. Tehdy jsem opět myslela, že vztah, ve kterém funguji, tak ukončím, protože je nefunkční. Jsem ráda, že se tak nestalo. Protože tehdy to nebyl ještě ten konec hledání. Našla jsem sebe a své potřeby, touhy, sny. Jen své bez toho, aby mi někdo říkal, co je správné. Našla jsem to, co bylo správné pro mě! A tak jsem začala tvořit svůj život.

Teď se ptáte, kde je ale ten muž, a kdy jsem jej uviděla! No, stále jsem jej neviděla...Začala jsem vidět sebe, ale jen skrz to, co jsem chtěla. A můj muž trpělivě čekal, až se uvidím ve své podstatě a božství a pak spatřím jeho. Náš vztah však začal být nakonec mnohem lepší, protože když jsem najednou věděla, co chci, dokázala jsem si o to i říct - i tomu muži. Jenže přišla další nespokojenost. Nebavilo mně neustále si o vše říkat! Proč to mám dělat? Vždyť to stále není jako z těch pohádek a filmů! Začala jsem plnit potřeby svého muže a jeho touhy. Říkala jsem si, že když to budu dělat, půjdu mu příkladem. Jenže tak se nestalo. A já jsem opět podléhala nepříjemným pocitům a touhám vztah raději ukončit. Když nemůžu mít, to co chci! Jenže pak přišla opět změna! A ne v muži, ale ve mně! Došlo mi, že když jsem byla nespokojená ve životě, tak to bylo protože jsem nežila svůj život. Tak jsem jej začala žít! A když jsem nespokojená ve vztahu, je to přece zase jenom o mně. A tak jak jsem hledala chyby ve světě, tak muži. A opět přišlo kolečko, kdy jsem se začala správně ptát sama sebe: " Proč mně můj muž nevidí!" " Proč chci, aby mně jinak objímal, jinak líbal atd." Prostě proč?" A když jsem se začala sama sebe ptát, tak opět jsem nezůstala bez odpovědí. A Ty začali přicházet, a já najednou viděla, že když neumím přijímat, nevnímám se jako žena - žena, tak můj muž může dělat, co uzná za nejlepší, ale já to stejně neuvidím. A tady jsem se probudila...Tady jsem najednou sebe uviděla ve své plné kráse! Viděla jsem, že přece muž nemůže hýčkat mé rty tak, jak já chci, když si myslím, že si to nezasloužím, a hledám pravdy v okolí nikoli v sobě. Atd. atd. Prostě jsem se začala vidět ve své božské podstatě. Začala jsem vnímat, to že já jsem přece žena - bohyně lásky, bohyně zrození, bohyně tvořivosti, síly a energie. Uviděla jsem, že JÁ jsem JÁ, a nikdo jiný! A když jsem toto spatřila, tak jsem viděla i svého muže. Najednou jsem věděla, že celou dobu čekal na tuto chvíli, kdy uvidím sebe, a tím i jeho. Protože věděl, že v tu chvíli uvidím, co vše pro mě dělal, jak kráčel vedle mě v tichosti a trpělivosti. Jak snášel mé nálady. A přesto mně miloval...On mně viděl, ale já celou dobu neviděla sebe ani jeho!

Vím, že spousta z Vás to ještě nemůže vidět, ani já to neviděla před lety, a když mi někdo něco takového řekl, nerozuměla jsem jeho slovům. Ani jsem nemohla...Ale vím, že pokud máte ve svém vztahu lásku - opravdovou a čistou, tak můžete taky uvidět sebe i svého muže. A zjistíte, že vlastně Váš muž nebyl chlapec, jen v tichosti čekal a miloval Vás svým srdcem. A pak budete mít ještě krásnější pocit, než znáte z filmu.

Já svému muži za jeho trpělivost a lásku děkuji. Děkuji mu za to, že ve mně věřil a věřil v naši lásku.

Toto povídání by mohlo býti ještě na spoustu slov. Je možné, že napíšu knížku, ale je taky možné, že zjistím, že není potřeba. Každopádně vím, že začít a nebo se jen ve všem zorientovat bývá často náročné. Proto stále pro Vás vytvářím nové programy a semináře, které Vás mohou dovést k sobě a pak i k Vašim mužům. Můžete sledovat mé stránky Cesta zpět a nebo mně rovnou kontaktovat 777961274 či zbavimo@gmail.com .